Protože ona je dokonalá. Protože ona je nejkrásnější slečna celého světa.  Protože ona je mým snem. Protože ona krásně fotí a kreslí, nádherně maluje i můj svět. Protože ona se o mne hezky stará. Protože ona je mou inspirací. Protože ona je má kopretina. Protože na ni myslím každý den. Pro tu její vůni. Pro ty její nádherné oči. Pro její krásný pohled na svět. Protože mne má ráda a činí mne šťastnějším. Protože mi posílá krásné psaníčka.  Pro naše kouzelné společné chvíle, dny a večery. Protože mne krásně líbá. A proto, že se mnou má trpělivost. Protože ve mne dmýchá vášně. Protože ona je mi vším.. Proto miluji moji Aďulku Fialkovou.



 

Lidé milí, ja jsem létal. Viděl jsem svět očima boha. Dne 5. listopadu mi moje milá připravila překvapko a domluvila mi s jejím deděčkem let. (timto i děkuji dědečkovi za zážitek) A my letěli. Když jsme se potkali s jejím dědečkem na benzince před letištěm v Brně-Tuřany, slunce se už pomalu a barevně loučilo s městem. Po kontrole na letišti (zda-li nejsem náhodou nějaký terorista) jsme dorazili k řadě hangárů, kde už na nás čekalo naše menší letadélko Káně, jak jinak než německé výroby :). Pospichali jsme abychom stihli jeste západ, protože příprava letadla chvilku zabrala. Pan dědeček ale s klidem a s letitými zkušenostmi po povoleni ke startu zlétl. Co budu povídat, start a vzlet byl nejuzasnejsi. A nahoře jakobych vše na zemi na chvilku opustil a ztratil, ale přitom získal o pár minut západu slunka a svobody navíc, než ti všichni podemnou. A hned jsme si to namířili směrem na Mikulov, přes Rajhrad a tím směrem dále. Slunce, výhled a ten pocit...Celé letadlo me fascinovalo každým šroubkem. Co Vám budu povídat - ja prostě jednou budu také letec. Už dlouho mě to k tomu táhne. Za šera jsme přelétli pole, rybníky, dálnici, nad Mikulovem se dvakrát otočili a šupajdá zpět domu na zem. Přistání je trochu adrenalinový zážitek, ale vše šlo jako po másle a za tmy jsem se vrátil štastný a spokojený do náruče mé přítelkyně s kterou jsme večer zakončili v kavárně Transistor. Kouzelný večer.

 

Dobrý den,

Nikdy mě nenapadlo že se do nečeho takového pustím a něco takového začnu psát. Musím se přiznat že toto "blogování" jsem okoukal od mé přítulkyně, která už dávno má svůj krásný blog se zástupem fanoušků a obdivovatelek a bohužel i obdivovatelů. Tiše jsem ji záviděl další rozhled mezi další lidi a že si tímto způsobem zaznamenává svůj život a ukládá si zde vzpomínky a fotografie, které jak je všem známo se rády ztrácejí. Ale s tím je konec, protože ted si to tu postupně poskládam a utříbím, ale hlavně očekávam něco nového a novou štávu do fotek a designu, který já tak rád.

Jmenuji se Karel Killich, mam rád fotografii a miluji Adrianu Fialovou.