Lidé milí, ja jsem létal. Viděl jsem svět očima boha. Dne 5. listopadu mi moje milá připravila překvapko a domluvila mi s jejím deděčkem let. (timto i děkuji dědečkovi za zážitek) A my letěli. Když jsme se potkali s jejím dědečkem na benzince před letištěm v Brně-Tuřany, slunce se už pomalu a barevně loučilo s městem. Po kontrole na letišti (zda-li nejsem náhodou nějaký terorista) jsme dorazili k řadě hangárů, kde už na nás čekalo naše menší letadélko Káně, jak jinak než německé výroby :). Pospichali jsme abychom stihli jeste západ, protože příprava letadla chvilku zabrala. Pan dědeček ale s klidem a s letitými zkušenostmi po povoleni ke startu zlétl. Co budu povídat, start a vzlet byl nejuzasnejsi. A nahoře jakobych vše na zemi na chvilku opustil a ztratil, ale přitom získal o pár minut západu slunka a svobody navíc, než ti všichni podemnou. A hned jsme si to namířili směrem na Mikulov, přes Rajhrad a tím směrem dále. Slunce, výhled a ten pocit...Celé letadlo me fascinovalo každým šroubkem. Co Vám budu povídat - ja prostě jednou budu také letec. Už dlouho mě to k tomu táhne. Za šera jsme přelétli pole, rybníky, dálnici, nad Mikulovem se dvakrát otočili a šupajdá zpět domu na zem. Přistání je trochu adrenalinový zážitek, ale vše šlo jako po másle a za tmy jsem se vrátil štastný a spokojený do náruče mé přítelkyně s kterou jsme večer zakončili v kavárně Transistor. Kouzelný večer.